Clean up the World

Úklid VŠB - anglický dvorek 

Clean up the World- akce úklid!!! 

19. 6. 2010

Ráno třetí červnové soboty nebylo od počátku příjemné. Okolo osmé se začalo zatahovat a vzduch voněl přicházejícím deštěm. Zavřela jsem všechna okna, skulila se v podobě klubíčka pod peřinu a přála si zůstat v této pozici napořád. Tuším, že podobné zaječí úmysly měla většina frekventantů.



Neměli jsme však na vybranou, za čtyřicet pět minut byl sraz před hlavním vchodem Vysoké školy báňské. Připravili jsme rukavice a museli jít vstříc místu smluveného setkání. Na vrátnici jsme přebrali potřebné nářadí, počkali na posledního opozdilce a úklid mohl začít.



Zpočátku jsme byli všichni nadšení, dostavil se příliv bezpodnětné, až dětské, radosti, kterou vyvolá už jen sám pohyb na (nemohu říci čerstvém, ale aspoň dýchatelném) vzduchu. Plni ideálů jsme se s vervou vrhli do práce. Vidina sklovitě čistého anglického dvorku nás motivovala a dodávala nám sílu pokračovat v zametání a sbírání odpadků.



Myslela jsem, že zelené plochy areálu VŠB mají sloužit studentům k odpočinku, studiu, či jako úkryt před slunečními paprsky v parních letních dnech.



Dnešek mi otevřel oči. (Po kolikáté už používám tuhle obehranou floskuli? Ale doba už je taková, že nestačíme zírat.) Areál byl plný láhví od piv, ale i tvrdšího alkoholu, cigaret, sáčků, balíčků, alobalů a nechutných slátanin, jež utvořil čas z nedbale pohozených hygienických potřeb. Rozhodně zde nechodí jen vědomosti sbírající studenti, také "rozliční" lidé z okolních sídlišť. Je mi jedno, co zde dělají, jakým stylem tráví svůj volný čas, zaráží mne pouze fakt, že pro ně stále není samozřejmostí, zvednout se a dojít pár kroků ke koši. Alespoň jeden se v blízkosti padesáti metrů najde.



„Však ono to nějak dopadne…“ Ekologie, co to jsou za kecy?“ "ZVYKNEŠ SI!



Běžný přístup masy. Je nás málo těch, kteří si uvědomují, že životní prostředí okolo nás utváří nejen atmosféru, ale také kulturu daného místa, zároveň podmínky pro naši existenci. Vykácet strom, vyhodit odpadek, postavit obchod, netřídit odpad… Možná banality, řeknete si. Jak dlouho bude ale ještě trvat, než se příroda začne bouřit, než nebudeme mít, co dýchat? Co se stane, až nezůstane jediná zelená plocha? Bude to pořád „v pohodě“?



Přála bych těm všem, kteří odhodí odpadek před zapnutím mozku, aby si vyzkoušeli, jaké to je, snažit se vdechnout alespoň o něco příjemnější tón místu, které dokázali lidé bez trochy citu za pár let zaneřádit.



Snad by pak těch pár kroků k popelnici ušli. Je rozdíl odnést jeden nedopalek cigarety a opakovaně tahat a vysypávat přeplněné, zpola děravé, pytle špíny.



Čištění lesa, či veřejných travnatých ploch je vždy legrační a naplňující energií. Po každé podobné akci přiletí ten pocit štěstí. Možná jej vyšle příroda za odměnu, možná do popelnic vyhodíme s přebytečnou špínou také vlastní starosti a problémy.  

Napsala R.P.